Hl.strana - Maturitní otázky - Referáty (Moje referáty) - Plesy (Tipy,Firmy) - Vysoké školy - Kurzy - !SHOP!

Česká poezie 2. poloviny 20. století

Info - Tisknout - Poslat(@) - Stáhnout - Uložit->Moje referáty - Přidat referát

Kdo bude vítěz letos?  NOMINUJTE - stránky v kategoriích:
 Nejlepší: Tablo - Školní časopis na webu - Školní webové stránky - Třídní stránky - Profesorské stránky

Česká poezie 2. poloviny 20. století

Česká literatura v době okupace

Společenské podmínky – ovlivňují charakter literatury, 15. 3. 1939 – 8. 5 . 1945 – okupace
- proti okumantům musel být odpor
- lidé se dělí do skupin = kolaboranti – spolupráce s okupací
= odpůrci fašismu – pracovali v ilegálním hnutí – komunisti – u nás
- ze zahraničí- Londýn
= ti, co to jenom přijímali a nijak se neangažovali
- 1939 – uzavření vysokých škol
- vykrádání archívů, muzeí
- 1941 – atentát na Heydricha – zhoršení situace, persekuce čes. národa, vyhlášeno stanné právo
Literatura – zbavena možnosti přirozeného vývoje
- zemřelo hodně lidí – např. K. Čapek, Josef Čapek – zatčen 1939 a zabit na konci války v Německu, 1942 – Vančura zatčen a popraven, J. Fučík – komunistický novinář
- po roce 1942 – cenzura – zakázána díla Mayerové, Olbrachta, Čapka, Neumanna, autoři se skrývali, autoři svá díla vydávali až později.

„Kroměříž“ – rádio, které se poslouchalo a také rádio z Anglie

Poezie

- příhodné klima pro poezii – mohla pracovat s jinotajnými výrazy
- témata = příroda
= milostná
= slavné osobnosti – které dodávaly hrdost, symlobem vlastenectví, měly povzbudit k hrdosti – často o
Boženě Němcové
= Praha – Němci ji prohlásili za staré německé město, protest, vlastenectví – Praha je symbolem
státnosti

Vítězslav Nezval
„HISTORICKÝ OBRAZ“ – sbírka, reaguje na Mnichov 1939
„Švábi“ – dotěrný hmyz = fašistčtí Němci
„Černý družba“ = gestapo
„MANON LESCAUT“ – veršovaný milostný román – vypráví o lehkém vztahu dívky Manon, která se měla stát
jeptiškou. Seznámila se ale s rytířem des Grieuxem, který se měl stát knězem, a zamilují se do sebe. Odjedou spolu, ale Manon se stýká ještě s jedním mužem- bohatým Duvalem z Paříže. Nakonec skončí vše tak, že Manon díky svému stálému podléhání mužům je vsazena do vězení a má být odvezena na nucené práce do Ameriky. Des Grieux bez ní ale nemůže žít a tak chce jet dobrovolně s ní, ale ona ještě před odjezdem umírá. Manon byla ještě moc nerozvážná – bylo jí 16 a proto des Grieuxe zradila.

Stanislav Kostka Neumann
- skrýval se ve Vápeném Podole – za okupace, užíval pseidonim Jan Bedrna, mnohé jeho básně byly vydané až po okupaci ve sbírce:
„ZAMOŘENÁ LÉTA“ – reakce na protektorát a těžkou dobu, politický odpor proti Mnichovu a okupaci

Téma Praha
Jaroslav Seifert
„SVĚTLEM ODĚNÁ“ + „KAMENNÝ MOST“ – oslava Prahy = nejkrásnější město na světě

František Hrubín
„VČELÍ PLÁST“ – básně věnované Praze


Věnováno slavným osobnostem
Jaroslav Seifert
„VĚJÍŘ BOŽENY NĚMCOVÉ“ – sbírka

František Halas
„NAŠE PANÍ BOŽENA NĚMCOVÁ“ – vyzdvihuje její krást, těžký život,
„Podobizna naší paní“
„U hrobu naší paní“ – zvukomalba – postavena na rytmu, připomíná to zvuk deště

M. Pujmanová

Josef Kainar – navázal na Halase, vstupuje do literatury právě za okupace

Jiří Orten – pocházel ze židovské rodiny, vydával knihy pod pseudonimy – díky rasismu
- na konzervatoř, ale musel ji opustit, velmi nadějný básník, pracoval v pražské židovské obci, poražen německou sanitkou – tragická smrt
„ČÍTANKA JARO“ – sbírka, oslavuje věci, pocity úzkosti, skepse, strachu – díky tomu, že byl žid, kteří to měli
v této době velice složité a nebezpečné
„CESTA K MRAZU“
„Cesta k mrazu“ – báseň působí pesimisticky – smutek, smrt = náměty, přemýšlí o smyslu života – důvodem
tohoto myšlení je doba, protože by žid – byli zabíjeni
„… upustit život, život upadne a rozbije se …“
- myslí to tak, aby židé stále měli naději, snaha naučit se žít za určitých možností
„U tebe teplo je“ – ještě více pesimistické, chce být mrtev, ztrácí naději, vystihl podstatu zániku bytí –
neříká to tvrdě, ale hezky ve verších:
„… nicota se rozkládá na malé kostečky …“
„JEREMIÁŠŮV PLÁČ“
„ELEGIE“

Česká literatura v letech 1945 – 1948

Společenské podmínky: - první vlna poválečné literatury, která spontánně reaguje na okupaci, válku, porážku
fašismu.
- únorové události roku 1948 výrazně poznačily kulturní orientaci republiky na 40 let. -
- svoboda umělecké tvorby byla potlačena, byli pronásledování umělci vycházející z křesťanské ideologie a ti spisovatelé, kteří nebyli ochotni podřídit svou tvorbu záměrům vládnoucí moci.
- řada autorů odešla do exilu (Ivan Blatný, Egon Hostovský), někteří byli uvězněni (Jan Zahradníček, František Křelina).
- byly zastaveny nekomunistické literární časopisy (Kritický měsíčník Václava Černého) a zavedena cenzura.
- za této situace dochází k rozštěpení české literatury na literaturu vydávanou v československých nakladatelstvích – literaturu oficiální a literaturu šířenou buď ve strojopisných opisech nebo v publikacích exilových vydavatelství – samizdat.
- základní principy, jimiž se měla řídit oficiální literatura, byly zásady socialistického realismu. Jeho charakteristickými znaky byly dogmatismus, přeceňování aktuální tematiky a výchovného působení díla, a tedy nedocenění estetické funkce umělecké tvorby a tvůrčí individuality.


TÉMATA V LITERATUŘE

1. reakce na osvobození- rozvíje se rychleji než próza, záměrem bylo vyjádřit pocity radosti z osvobození, konce války a svobody

Terezka Planetová – píše za okupace epiku

Vladimír Holan (1905)
- narodil se v Praze – vystudovat gymnázium – v penzifjním ústavu, ale věnuval se literatuře, vývoj od poetismu až po experimentální lyriku – zaměřuje se na životní filosofii
„ZÁŘÍ“
„ODPOV̡D FRANCII“ – reaguje na těžkou situaci po okupaci, vyjadřuje stav a náladu těžké doby
„DÍK SSSR“ – sbírku napsal 6. a 7. května – vroucí poděkování sovětské armádě
„PANYCHIDA“ – obřed pro mrtvé, tématem je konec války
„RUDOARMĚJCI“ – 1947 – poezie je napsána volným veršem, popisuje portréty několika rudoarnějců = vojáci
Rudé armády, které skutečně poznal, velice realistické zobrazení a vyjádření, popis vojáka – četl Majakovského X trhal knihu na cigaretu
Jaroslav Seifert
„PŘILBA HLÍNY“
„Barikáda z rozkvetlých kaštanů“ – je zde líčen 5. květen – pražské povstání – zbytky vojsk – stavěly se barikády,
stavěné ze všeho – stromy – schovávali se za nimi povstalci, kteří bojovali proti němcům. Pražané ničili stromy – kaštany = nejkrásnější a největší stromy
- stavba – pravidelná, rým je sdružený, sloka se zkládá jenom ze dvou veršů
- básnické prostředky – metafora – lidé si mlčky lehali do plamene – plameny = květy kaštanů,
- paralela – stromy umíraly zároveň s obránci barikád

Vilém Závada
„POVSTÁNÍ Z MRTVÝCH“

Vítězslav Nezval
„HISTORICKÝ OBRAZ“ – „Přišli včas“


2. Obavy z budoucnosti – ve 2. svět. válce byly vyzkoušeny ty nejhorší zbraně – jaderné – Japonsko – Hirošima a Nagasaki – objevily se obavy z budoucnosti

František Hrubín
„HIROŠIMA“ básně jsou sugestivní, autor říka, že lidé jenom čtou o těchto katastrofách
„PROMĚNA“ v H. a N., ale vůbec se nad tím nezamýšlejí. Autor kritizuje to, že dochází pouze ke
komentování stavu – skutečnosti


3. Téma národního kraje
Seifert a Kainar


4. Sympatie s přeměnami ve společnosti – socializace družstev a společnosti, poznamenáni:
Vítězslav Nezval
„ZPĚV MÍRU“ – přihlásil se k těmto myšlenkám, chce bojovat o mír

Ivan Skála – je socialistický básník, byl velmi oblíbený, ale dnes už se nebere, ale jsou u něj i kvalitní básně – ne jenom ty, které opěvují komunismus


LITERÁRNÍ SKUPINY

Skupina „42“ – vzniklad v roce 1942 a byla ukončena v roce 1948, tématicky čerpala ze života ve velkoměstě a života člověka ve velkoměstě,
- popisuje periferie – chudina, okrajové části města
- Jiří Kolář, Josef Kainar, Ivan Blatný

Jiří Kolář – významný výtvartník – koláže, vytváří z nich výtvarně pojaté celky
„KŘESTNÍ LIST“
„SEDUM KANTÁT“
„PROMÉTEOVA JÁTRA“
„Mezi tupci“ – pojetí poezie – není verš, je to volný verš, netypiský stavba – nedělí báseň na sloky, graficky je
báseň zachycená bez interpunkce, začátek verše poznáme podle velkého písmene na začátku řádku. Odmítá typiské pojetí – pracuje s grafikou jako výtvarník
- poetická montáž – sestavena z různých věcí – není pevná stavba, jedná se o útržky myšlenek, rozhovorů, nározů. Báseň je z těchto úrtžků sestavena – hlavně rozhovory, odpoutává se od hlavního tématu.
- celkové vyznění – těžce se žije mezi tupci – je to náznak na tu dobu = stalinismu u nás, za tuto sbírku byl vězněn, varovná myšlenka – „… stáváš se zvolna, chtěj nechtěj jedním z nich (tupcem), když s nimi žiješ …“
„DNY V ROCE“ – básnický deník
„ROKY VE DNECH“

Ivan Blatný (1919 – 1990) – v roce 1948 musel emigrovat, protože sk. „42“ byla zakázána,
- pocity stachu a úzkosti, deprese – „svázali ho“ – byl ovládán pocitem, že ho unese státní bezpečnost – dostal se do psychiatrické léčebny, kde ošetřovatelka sbírala jeho básně a nakonec z nich byla složena celá sbírka
- emigroval do Anglie – tam nejdřív překládal
- za komunistů nevydáván – vydáván až po roce 1990
„STARÁ BYDLIŠTĚ“
„Listopad“ – vzpomínka na domov, vyvolává si představu tím, že si představuje český klub, ve kterém se
schází s ostatními Čechy, kteří emigrovali,
- znaky poezie – chce se přeblížit rodný kraj – vzpomínka na něj, nostalgie – lehce smutné
- typické motivy – domov a přátelé
„PANÍ JITŘENKA“
„Půvaby jara“ – je už důležitější než ta první, naráží na dějinné události – 1948 – komunistický převrat –
Klement Gottwald – píše o tom, jak se to odráželo v jeho nitru.
- objevují se zde i pocity z války
„MELANCHOLICKÉ PROCHÁZKY“
„HLEDÁNÍ PŘÍTOMNÉHO ČASU“

- znaky poezie = výstavba je pravidelná – členění básní
= rytmus a rým je zachovaný
= přípomíná volný verš Jaroslava Seiferta
= odlišující od Koláře – v některých verších se objevují neobvyklá spojení – poetismus – typická hravost a volné pojetí asociací, ale volné řazení obrazů odpovídá surrealismu


Josef Kainar (1917) – publicista, autor písňových textů, básník, dramatik

1. skepse, chce překonat poetismus, který ovlivňoval básníky
„PŘÍBĚHY A MENŠÍ BÁSNĚ“
„Epitaf“ – hledá smysl života
„NOVÉ MÝTY“
„Stříhali do hola malého chlapečka“ – první stříhání vlasů u dětí je nepříjemný zážitek, dítě se dostává
pomalu do světa dospělých „… už ti to začíná …“
- učeň- nemyslí na stříhá vlasů- problém – neuměl se úplně soustředit na práci – nemyjí k tomu profesionální vztah, který se získá až věkem- byl moc mladý
- prvky směru z německa – existencionalismus - patřil mezi první existencionalisti
- proslavila se tato báseň i jako píseň Vladimíra Neffa
„OSUDY“

2. ovlivnění společenskými změnami po 1948, změna poezie – budovánía oslava socialismu
„Spící sen“ – vypráví dítěti důležité události českých dějin, přijatelné pro děti

3. od roku 1957
„LAZAR A PÍSEŇ“
„Jaký to s ním bylo“ – přeměna z malého chlapce v muže, nespisovný jazyk – hovorová čeština – nový
prvek – ODPOETIZOVÁNÍ JAZYKA
- neodsuzuje člověka – ví, že člověk chybuje a není neomylný
„ČLOVĚKA HOŘCE MÁM RÁD“ – stejné téma
„MISS OTIS LITUJE“ - soubor písňových textů
„KRÁLOVSKÝ VEČER“ – sbor milostné poezie
„VELKÁ LÁSKA“ – pod vlivem Majakovského
„ČESKÝ SEN“
„Taková láska“ – ceněná a zajímavá, milostná lyrika, obsahově je smutná melancholická,
- láska starých lidí, kteří přišli o syny ve válce v Osvětimy



skupina „Ohnice“ – podle sbírky Jiřího Ortena – 1939 – 1945, vycházela z existenciona-
lismu – vznikl mezi válkami, všichni trpěli ztrátou naděje a depresím
- teorie „nahého člověka“ – odhalování pocitů

Kamil Bednář
„JEZDCI V TOPOLECH“
„Viděli jste někdy topoly ve větru?“ – společenské reflexe – epická báseň, v topolech vidí jezdce – připomíná
obraz blanických rytířů, 2. část básně – obraz 2. svět. války – bombardování, nálety, konec lidských životů, ale také nový začátek

Autor vystupuje v programu mladé generace:
„SLOVO K MLADÝM“ – v roce 1940 – progrram – používá formulaci „nahý člověk“ – zbavený vnější slupky, žije
mimo konvenci a společnost – chce, aby se toto stalo tématem poezie
„KAMENNÝ PLÁČ“ – 1939 – pocity úzkosti, nejistoty
Napsal 7 sbírek – tématem je válka, sklon k vizionářství – hledí do budoucnosti a minulosti

Josef Hiršal – autor experimentální poezie a překladatel
- píše automatické texty – konkrétní X abstraktní
- píše otevřené – asociační X variační
- píše sématické texty – gramatické X slovníkové X syngamické
„MATKY“ – osudy lidických žen
„ÚZKÉ CESTY“ – válečné motivy – koncentrační tábory, automativké texty:
- konkrétní – tok slov
- abstraktní – pouhé hláskové shluky
- sociální – asociace představ
- variační – obměňování 2 navzájem se prolínajících přísloví
- gramatický X slovníkový
- syngamický Xintertext
- založeno na hře se slovy, ale při hloubějším zkoumání nalezneme vážný význam

skupina „RA“ – založili ji výtvarníci Zikmund a Lacina, jméno nese po místu založení „Rakovník“ – další sídlo potom Brno, představována básníkem Ludvíkem Kunderou

Ludvík Kundera – překladatel (z němčiny), dramatik,
„ROZTRHANÉ PANENKY“ – sborník, byla antidatována tzn. že ji napsal v roce 1957 – ale byla vydáva později,
protože vydání bylo zakázáno – potom tam napsali jiný rok napsání
„HLAVY A LÉTA“ – tématem je milostný cit, touha, zachycuje hrůzné prožitky z války,
„Starýmuž a mladý básník“
- znakem jeho poezie je – surrealistické texty, některé momenty jsou moc subjektivní a tím nejasné – pro čtenáře nepochopitelné – chápe je jenom autor
„TOTÁLNÍ KUROPĚNÍ“ – drama

skupina kolem časopisu „Květen“ – tzv. poezie všedního dne
- Karel Šiktanz, Miroslav Floriál, Kundera

Miroslav Florián (1931), narodil se v Kutné hoře, vystudoval gymnázium a knihovnictví na fil. fakultě,
redaktor v českém rozhlase
- milostná a přírodní lyrika, ovlivněn Wolkerem, Horou a Tomanem
- viděl všení den jako den zázračný
„Je konec léta“ – báseň je jednoduší – zpěvná, lehká forma – pracuje se zvukovou stránkou = ou – melodické,
houpavé, filosofický podtext
„SNUBNÍ PRSTEN“ – 1. dílo v 17 letech, milostná poezie, základem světa je láska, která je základní lidský pravztah
„JÍZDA NA LUČNÍ KOBYLCE“ – nejznámější
„JEŽABINY“
„ODLIV NOCI“

skupina lidí kolem novin „Rudé právo“ – Ivan Skála, zastupovala oficiální politicku – sympatizovala s komunismem

skupina kolem časopisu „Tvář“ – počátky Václava Havla, Jiří Gruša, Josef Topol

Česká literatura po roce 1948

Společenské podmínky: - k vládě se dostávají komunisté
- změna charakteru republiky budování socialismu
- proběhlo ve 3 etapách znárodňování: 1.) menší podniky
2.) větší podniky
3.) všechny zbývající podniky a ty největší – 1948
= toto znárodnění proběhlo centralizovaně – tedy celo republikově
= na venkově proběhlo bouřlivěji než ve městech – vznikla Družstva – proběhla kolektivizace a združstevnění vesnic – někde se i střílelo a lidé se nechtěli svého majetku vzdát
- v Pardubicích byl nějvětší dům Hybských
- kdo měl kádrový profil – kdo měl rodiče dělníky – dostal se na VŠ snadno
- ale bylo zde omezení u těch, kteří byli bohatší a rodiče vzdělaní
Literatura: - tyto změny se promítli v literatuře
- makladatelství a tisk – byly zestátněny
- odpovědnost za vydávání přebírá stát – cenzura
- mnoho spisovatelů emigrovalo – Blatný, Hostovský – v r. 1948
- mnoho spisovatelů bylo ve vězení – Zahradníček
1949 – probíhá sjezd spisovatelů – prosazovali to, že jednou uznávanou metodou, kterou modou spisovaté psát – je socialistický realismus
(dříve byly – popisný realismus à kritický realismus, který ukazoval nedostatky à a nyní socialistický r.)
Témata v literatuře: = pracující lid vedený dělnickou třídou
= o vítězství dělnické třídy
= o SSSR a Stalinovi
= o budování socialismu
= o šťastné budoucnosti, krásných zítřcích pro všechny
= velmi omezená témata
Literatura: - nebyla vrstevnatá
- spisovatelé se museli přizpůsobit podmínkám doby – Nezval, Seifert X ti co nechtěli
museli emigrovat – ale v 50. letech už ani nemohli – byla totiž doba „stalinismu“

Vítězslav Nezval
„Stalin“ – báseň, poéma k 70-tým narozeninám Stalina, oslava Stalina jako Boha, ale on byl glorifikován až
příliš – i za zásluhy, které me nepatřily; Stalina byl národní hrdina SSSR, ale na druhou stranu bylo
zjištěno, že právě za Stalina bylo vykováno hodně poprav
„Hymna komunistické straně“ – oslava komunistické strany = dala dělníkům práci, kteří díkytomu žijí lepší život,
= dělní se stává vlastním pánem, = vrátila národu naěji a víru, = sjednotila lid – svět bez sociálních tříd. Symboly komunistické strany – rudá pěticípá hvězda – „ … která zazářila ze SSSR …“ a lípa
„Zpěv míru“ – je to tendenční skladba – všichni chtějí mír – ale autor myslí, že je možno jej dosáhnout jenom
prostřednictvím a za pomoci komunismu a Sovětského svazu.
- v ukázce v posledních 2 verších ztotožňuje mír – se SSSR
„ … miliony hlasů, tvořící nespočetnou masu, které se všecko podaří …“
„ … volám vás lidé k boji za mír, v němž ční jak nebetyčný Pamir – Sovětský svaz …“
- na básni se nám ale líbí to, že tyto verše jsou z části pravdivé, protože mír chceme v každé době a tudíž i dnes
„DNES JEŠTĚ ZAPADÁ SLUNCE NAD ATLANTIDOU“ –varuje před zneužitím atomové pumy

Josef Kainar

Konstantin Biebel
- tragicky na psaní v této době doplatil – spáchal sebevraždu – neunesl to, že se dal na cestu komunismu
„BEZ OBAV“ – vyzdvihuje velikost února 1948
- zdůrazňuje jméno Klementa Gottwalda

Jaroslav Seifert – jako jeden z prvních básníků odsoudil tendence sjezdu spisovatelů v r. 1949
- chce, aby literatura byla umělecký prostředek – za to byl pronásledován a jeho knížky nebyly vydávány. Píše v této době intimní lyriku.
„MAMINKA“
„PÍSEŇ O VIKTORCE“ (1950)- tématem je stesk, vzpomínka na minulost, láska. Do osudu Viktorky – se promítá
postava Boženy Němcové, o které psal za okupace
- obě sbírky – vyzařují nepřátelství pro komunismu – Zachránil ho z toho Nezval – který hrál na obě strany = bránil básníky, kteří psali proti komunismu, ale zároveň na venek souhlasil a spal v duchu komunismu
Oldřich Mikulášek (1910 – 1985)
- patří mezi nové spisovatele – píše osobitou peizii – začal tvořit za okupace
- nepřidává se k režimu– neuměl se rozhodnout – jde si vlastní cestou, sám se ještě hledá.
- patřil k brněnské skupině – „HOST DO DOMU“
- vystudoval OA
- nejdéle pracoval v Lidových novinách – dále měl mnoho povolání
- pro poezii jsou příznačné opakující se motivy – symboly
1. symbol krve
- krev je symbolem aktivity, života, lidé podle krevních skupin – čím více krve proudí – tím aktivnější
„PULSY“ – sbírka – vyjadřuje kontrast mezi životem a smrtí
- měl by si života vážit – je to dar – abychom se ze života mohli radovat – musíme si život užít a žit naplno
„ORTELY A MILOSTI“ – „ROZSUDKY A ODPUŠTĚNÍ“
- o lidech, kteří svůj život mají jako zvyk – žijí stereotypně
- snaží se k tomu něco přidat
- Idea – člověk by si měl najít nějaký cíl a tohoto cíle se snažit dosáhnout, měl by za tímto cílem jít
- vyzívá k plnému životu – a ten spojuje s láskou
- píše drsnější poezii

2. symbol trávy
„DIVOKÉ KAČENY“
„Tráva“ – báseň
Proč si volí tento symbol a co sama o sobě tráva symbolizuje?
- trávu nazývá sestrou, chtěl by být tránou.
Symbolizuje – sílu života; odolnost, houževnatost – roste totiž všude, chce přežít v každém kousku;
- chuť k životu, podobenství k člověku – člověk se nemá nechat zdolat a přežít všechny nepříjemné události;
- národ i člověk má být jako tráva – neměl by se nechat zlomit a měl by být věčný a nepřemožitelný
- verše jsou krátké – ale větné celky jsou celkem dlouhé
- autor používá pomlčky – naznačují neukončení myšlenky a přechod na jinou myšlenku

3.) sedmdesátá léta
„AGOGH“ – tato sbírka vznikla 25. 9. 1970
- zachycuje dobu „normalizace“ – a reaguje na ni
- tato sbírka u nás nemohla vyjít – vyšla tedy v zahraničí a u nás až po roce 1990
- je to moderní obdoba žalmu - je pesimistická – díky formě žalmu, v této době nemohli lidé vyjadřovat své názory
- Agogh – autor má k postavě blízko – je to král smutku, deprese i básník
- autor používá autostilizaci – přirovnání sama sebe k Agoghovi
- verše často přerušuje promluvami, které jsou časté u Shakespeara
- pomocí promluv se zamýšlí nad podstatou existence – on bojuje proti nicotě, prázdnotě, bytí – v té době to bylo těžké

autor – moderně založený
dílo – básně přinášely něco nového a evokujícího
- verše krátké – větné celky dlouhé
- pracuje se symboly a abstraktnímy výrazy
- verše střídavé i obkročné


František Hrubín (1910 – 1971)
- narodil se v Praze a žil v Lešanech v Posázaví
- pracoval v knihovně, redaktor, v nakladatelství „Československý spisovatel“
- tvůrce moderní poezie pro děti
- pracoval v časopisech „Mateřídouška“ a „Malý čtenář“
- jmenován zasloužilým národním umělcem
- píše lyriku, vztah k rodné zemi
30. léta
„KRÁSNÁ PO CHUDOBĚ“

okupace
„VČELÝ PLÁST“
- vyzdvihuje motiv země, vztah k domovu


poválečná tvorba – 50. léta
„HIROŠIMA“ (1948)
- sbírka bylo přijata špatně
- byl odsouzen za to, že je sbírka moc pesimistická
- tématem je hrozba atomové války, obával se vzniku nové války – byla doba Studené války
- 1. a 3. části motiv pádu
„PROMĚNA“ (1956)
- znovu se vrací k tématům Hirošimy
- je rozdělena na 2 plány:
1.) obraz klidného nedělního odpoledne na štvanici v Praze – odpočívají tu bezstarostně lidé
2.) přináší antické báje o Ajdálovi a Ikarovi
- vybavuje si znovu nebezpečí v Hirošemě, na základě novinoného článku, o tom, že se atom. zbraně stále zkoušejí – klid je iluzivní
„MŮJ ZPĚV“
- tématicky se vrací k rodnému kraji
„Zpěv lásky k životu“ – uvědomuje si, že život pro každého jednou skončí a on se tedy už dopředu loučí
„ROMANCE PRO KŘÍDLOVKU“ (26. srpna 1930 – listopad 1960)
- lyricko-epická skladba
- je příběhem první básníkovy lásky – ke dvěma dívkám
- jednotlivá obdoví, o kterých píše, jsou přesně datována
Děj: Román se odehrává v Lešanech. František (20) se stará o umírajícího dědečka a je zaplaven láskou k Terině (15) – dívce od kolotoče, na kterou dohlíží Viktor – její budoucí partner. František má i vztah k živelné Tonce, ale jenom erotický – ona ho totiž zaškolovala – byla starší. Potom se děj odehrává po 3 letech. Terina a František se setkají, ale toto setkání končí roztržkou a Terina odjíždí. Po 20 letech se setká František s Viktorem a ten Františkovi povídá, že Terina zemřela na záškt. Je to ale už dlouho – v době, kdy byla ještě mladá asi 19. Oba na ni s láskou vzpomínají. František v Lešanech dospívá v muže – prožívá totiž první lásku a také se poprvé setkává se smrtí – dědeček totiž o těch osudných prárdninách zemřel. To na něj mělo vliv i na básníka.
- je to napsáno zvláštně – středání časových rovin – střídá se přítomnost, minulost i budoucnost – z důvodu konfrontace vztahů

drama – v 60. letech
„SRPNOVÁ NEDĚLE“ (1958)
- lyrická hra
- děj se odehrává v jižních Čechách
- dějem je to, že do města přijíždějí hlavní postavy a povídají si
- děj není moc důležitý, ale napětí spočívá v odhalování charakteru postav
- hl. postavou je redaktor Morák, který přijíždí k jihočeským rybníkům za svou přítelkyní paní Mixovou. Chce jejich vztah ukončit, protože paní Mixová má totiž pocit, že nenaplnila svůj život. To Moráka unavuje. On je intelektuál, je jízlivý a tím se snaží být vtipný. Tyto 2 postavy jsou slabé, aby udělaly ve svém životě změnu. Každý je zaujat sám sebou.
X
Proti nim stojí mladí lidé bez předsudků, komplexů, zatrpklosti – jsou přirození. Autor naznačuje, že tito mladí lidé mají před sebou více šancí prožít život jinak a veseleji než ti 2 starší měšťáci.
- objevují se zde útržkovité a zdařílé dialogy – v nich je tendence k monologům – tedy to znamená, že postavy vlastně mluví sami se sebou – jsou to sobci.

„KŘIŠŤÁLOVÁ NOC“
- tato hra vypráví o tvrdém vesnickém sobectví
- vztah k majetku a práci



Literatura v 60. letech

- v 60. letech rozvoj kultury a literatury – od roku 1962 je to nejmarkantnější – určitá víra v nezávislost, cestování
- 21. srpna 1968 – okupace Československa spojeneckými armádami – Poláci, Maďaři, Rusové
- přináší to přeryv a upevnění totality

LITERÁRNÍ SKUPINY:

1. Skupina kolem časopisu Květen
- píše o pravdě všedního dne
- spisovatelé oslavují prostý a obyčejný život

Jiří Šotola (1924 – 1989)
- herec, redaktor, spisovatel, vystudoval OA v HK,
- 3x vstupoval do literatury
romantické básně
NÁHROBNÍ KÁMEN

epika – nejvíce byl ovlivněn Seifertem
POSTE RESTANTE (1963)
- protiválečný příběh s židovskou hrdinkou
HVĚZDY YPSILON
- óda na K. H. Máchu, filosofické zamyšlení
CO A JAK
- sbírka, symbolika osudu
- velký tlak na člověka – vyjadřuje to aforisticky – nepřímo sděluje závažnou myšlenku
- sbírka vyjadřuje i určitou životní zkušenost – díky vědu i díky době (obavy člověka)
JAK SE HRAJE HAMLET
- sbírka, naznačuje roli člověka v konkrétní době
- všechno je vyjádřeno náznakově
- styl: prostředí se snaží popsat hodně věcmi = ENUMERACE = přiblížení něčeho pomocí mnoha věcí
- prostředí je mnohoznačné
- více expresivity – pocity
- závěr básní překvapí – styl je proměnlivý

próza
TOVARYŠSTVO JEŽÍŠOVO
- vypovídá o rekatolizaci ve východních Čechách – hlavně na Litomyšlsku v 17. století
= násilné vnucování katolické víry
- hl. postavou je Vojtěch Had – jezuita, plní své úkoly – postavit kapličku, chrám, ovládnout vdovu.
- páter si uvědomuje, že se stal nástrojem moci a odmítá tak dál sloužit
KUŘE NA ROŽNI
- volně navazuje na předchozí román
- historický román s filosofickým zaměřením, který byl vydán nejprve v samizdatu
- na pozadí napoleonských vále autor líčí poslední léta potulného loutkáře Matěje Kuřete, který je
pomyslně opékán na rožni svého údělu. Časově je ohraničen bitvou u Merenga v r. 1800 a bitvou
u Slavkova v r. 1805
- v první kapitole autor líčí svůj údajný nález staré krabíce se zbytkem písemností a dokladů, na jejichž
základě potom jakoby rekonstruuje fiktivní příběh hlavní postavy.
Autorovi ale nejde o realistické zobrazení určitého úseku dějin, ale historická látka je mu jen výcho-
diskem k zamyšlení nad obecnými lidskými hodnotami, nad hledáním smyslu života i smyslu umělecké
tvorby.
- Děj: Matěj Kuře ( 40 let, sedlák z východních Čech, nevzdělaný pastevec, žije na okraji společnosti)
dezertuje z pěšího pluku rakouské armády, do které byl naverbován proti Napoleonovi . Bitvu u
Merenga prospí ve stohu slámy a utíká z bitevního pole, aby si zachránil život. Jako dezertér je stále
hledaný, spí ve stohu a nachází azyl v klášteře. Nejdříve pociťuje radost z práce na rodné půdě, ale
není schopen trvale se usadit na jednom místě, protože jeho vnitřní neklid ho žene z místa na místo.
Náhodou využije rozmarného dobrodiní panstva a jednou dokonce samotného císaře, ale hned pak
zase pokračuje v putování. Ke světu ho nic neváže, chce být volný, netouží po penězích, pohrdná
poctami. Úbytek životních sil, přípravy nové války a všeobecná bída stupňují jeho osamocenost.
Matěj je znovu zařazen do armády. Utíká ze slavkovské bitvy a krátce nato umírá.
- Matěj před nespravedlnostmi světa utíká do světa svého kumštu, snaží se pobavit lidi, ale i sebe svými
dřevěnými loutkami. Jako protiváhu skutečnosti, která jej obklopuje, si vytváří svůj vlastní bizarní svět,
kde se pohybuje v okruhu vznešených filozofických a uměleckých úvah.
- Tuto významovou rovinu tvoří především imaginární dialogy, ve kterých mezi sebou hovoří Matěj
s autorem, se svými loutkami, s vševědoucím a všudypřítomným, ale i lidsky bezmocným Bohem, který
na sebe bere podobu ubohého starce.
- rozhovory mezi sebou vedou i loutky, které představují lidské typy
- většina románů se tak odehrává ve snové rovině, ve nitřním monologu, v neskutečných rozhovorech
Matěje s jeho představami
- základním kompozičním principem románu je neustálá konfrontace světa objektivní reality a
subjektivního světa fantazie, snění a představ.

dramata:
CESTA KARLA IV. DO FRANCIE A ZPĚT
- historická hra, 1979 – k významného historickému výročí
BITVA U KRESČAKU

Karel Šiktanc (1928)
- morálka – vrací se k základním lidským hodnotám
- často vzpomíná na své dětství
HEINOVSKÉ NOCI
- o vypálení Lidic, autor to viděl a žil na vlastní oči

Další sbírky jsou pesimistické
NEDĚLE TŘETÍ TŘÍDY
Loni – začátek fotbalového utkání
- vzpomínky, které se snaží oživit, báseň lyricko-epická
JAK SE TRHÁ SRDCE (1991)
- soubor všech básní


2. Skupina – Host do domu

Jan Skácel (1922 – 1989)
- gymnázium, stál v literatuře osamoceně, básník – lyrický, publicista, redaktor, knížky pro děti
- reflexivní lyrika – psaná bez úmyslného záměru
- přítelem Oldřicha Mikuláška
- členem a šéfredaktorem „Host do domu“ – časopis ze stejnojmenné skupiny
- patří k nejvýznamnějším představitelů poválečné poezie
- hodně vydáván zahraničí
- v době normalizace nebyl vydáván, báseň se nemá rozebírat

I. období 60. léta
KOLIK PŘÍLEŽITOSTÍ MÁ RŮŽE (1957)
- píše ji až v 35 letech – odráží se to v poezii
- ve znamení reflexivní lyriky
- zabývá se tématikou venkovského (více) i městského světa
- podle této sbírky se mu říká „básník smutku a ticha“
CO ZBYLO Z ANDĚLA (1960)
- kompozičně promyšlenější
- tématika – zaměřuje se na věci staré a stálé, hodnotné, tj. domov, rodný kraj
SMUTÉNKA (1965)
- objevuje se zde motiv smutku, smrti, básně jsou velmi neurčité
- verše jsou úsporné
Jiná smuténka – od slova smutný, je to slovo vymyšlené básníkem = neologismus
- smuténka – je to zastřeno tajemstvím, nevíme přesně, co znamená, smutek moci, smutek
člověka v stáří
- tajemné zvuky přírody – převládají podstatná jména a slovesa – ráz tajemnosti
- nejsou tam přídavná jména – není to konkrétní
METLIČKY (1968)
- píše o smutcích člověka
- říká, že každá duše je zahalena tajemstvím, které by se nemělo odhalovat

tvorba pro děti
JAK ŠEL BROUČEK NA VANDR
POHÁDKA O VELKÉM SAMOVARU
3. Skupina kolem časopisu Tvář
- v letech 1964, 1965 odmlka a dále 1968 a 1969 a konec
- básníci různých věkových skupin a názorových proudů
- Gruša, Wernich, Brousek

Ivan Wernich
- motivy z přírody – louka, pampeliška
- velmi dychtivě vnímá svět

Antonín Brousek
- ovlivněn Nezvalem a V. Dykem
- odlišuje se tím, že se snaží o přesnost výrazu, pojmenování
- básně reagující na současné dění

Mimo všechny skupiny:

Václav Hrabě (1940 – 1965)
- nadějný básník
- zemřel ve 25 letech – otrávil se plynem – neví se jestli to byla sebevražda nebo ne
- básně vycházejí z hudebních podnětů – jazz, rocken-roll
- učitel – čeština a dějepis, knihovník, dělník, vystupoval v divadle REDUTA, se skupinou Olympik a různé
pražské kluby
- zajímal se o jazz (hudbu) a literaturu
- ovlivnili ho američtí Beadníci a jazzová hudba
- po smrti se stal kultovním autorem – ovlivnil Kryla, Dědečka, Nohavicu
- verše vyšly až po jeho smrti – jeho dílo byl doceněno
STOP TIME
BLUES PRO BLÁZNIVOU HOLKU


Česká literatura 70. – 80. let

Společenská situace:
- léta NORMALIZACE – normalizační proces
- v 60.letech svoboda – nyní opět vládne silná ideologie – kom. strana říkala, jak bude komunistický člověk žít a lidé se tomu museli přizpůsobit a žit podle těchto pravidel
- kdo chtěl dělat kariéru – musel být komunista – někteří toho využili jenom kvůli kariéře
V literatuře:
- hodně spisovatelů se podřídilo požadavkům normalizační politiky – autoři mohli oficiálně publikovat – byli značně finančně ohodnoceni, kritika byla loajální = hodnoceni pozitivně
= vznikla skupina oficiálních spisovatelů
- tj. ti, co byli proti – stáli mimo oficiální literaturu, díla nevydávána nebo v malém množství
- ti psali „do šuplíku“
- v samizdatu – díla vydávána tajně, šířila se ve strojopisných opisech
- v exilu - emigrovali

Oficiální literatura - poezie

- oslava komunismu, významná výročí
- o všedním životě – bez problémů lidské společnosti
- příroda, muž X žena, vzpomínky na dětství
- témata určoval sjezd spisovatelů – v čele komunista

Jan Skácel
- po 10. odmlce opět vydává v 80. letech
DÁVNÉ PROSO

Oldřich Mikulášek
- počátek 80. let opět tvoří
AGOGH – byl král smutku, vyjadřuje skrytě názory proti době
Jaroslav Seifert
KONCERT NA OSTROVĚ – sbírka (1965)
Ten usměvavý král – věnováno Karlu IV., o jeho životě, jeho 4 ženách, 4 ženy jako 4 roční období,
- Kamenný most v Praze – nejkrásnější dílo, jeho oslava
Pak jsem se ploužil – nostalgie, vzpomínání nad prožitým životem,
- autor je už starý – vyznívá to jako účtování nad životem, ze života si prý odnáší šťastnou
vzpomínku – hodně lásky
- styl – sloky jsou pravidelné, blíží se to k rytmizované próze
- uvolněný verš (verše se nerýmují, ale dají se přednášet) – stal se moderním básníkem
- dříve verše ale byly pravidelné
HALLYOVA KOMETA - o Praze, 1967
ODLÉVÁNÍ ZVONŮ
DEŠTNÍK Z PICADILLY
Ztracený ráj – vrací se k poválečnému osudu židů
- vybavil si to, když si vzpomněl na krásná jména židovských žen
MOROVÝ SLOUP – 1979

Tématem sbírek – vzpomínky na rodiče, přátele – mrtvé i živé, Prahu, básníky
- opěvuje krásné ženské tělo, po lásce stále touží, i když myslí už na smrt

To nejhorší mám za sebou
„ … To nejhorší mám za sebou – už jsem stár …“
„ … To nejlepší mám před sebou – ještě žiji …“

Mladá generace
Generace skálovsko-floriánská

Ivan Skála
CO SI BERU NA CESTU – snaží se vyjádřit své umělecké stanovisko ke společnosti

Generace sýsovsko-žáčkovská

Karel Sýs
- * 1946 v Rychnově nad Kněžnou
- vrací se do jižních Čech – k Písku
- v některých básních se vrací k poetismu – je hravý
DLOUHÉ SBOHEM
NADECHNI SE A LEŤ

Jiří Žáček
- liší se od ostatních – velký smysl pro humor, satira
- vystudovat ČVÚT – stavební inženýr
- pracoval jako úředník a pak se jen věnoval literatuře
Česká paní – vysmívá se emancipovaným ženám a dívá se na ně z pohledu muže
- je to stanovisko velké většiny mužů
- názor – žena by se měla chovat jako víla – značí to mužskou ješitnost
Máj aneb Moderní lovestory – znaky = smysl pro humor, satira, poradox
- jazyk = hovorový až slangový (z běžného života) – báseň je odpoetizovaná – rým je však zachovaný
- témata = z běžného života – snaží se zcivilnění poezie
RÁNO MODŘEJŠÍ VEČERA – sbírka nejvýznamnější
- aktualizace v názvu = něco jiného, než čtenář očekává
80. léta
ANONYMNÍ MŮZA
OKURKOVÁ SEZÓNA

Tvorba pro děti: - je významná
APRÍLOVÁ ŠKOLA
SLABIKÁŘ

Písnička o škaredých holkách – přesně vystihl pocity dívek (především v období dospívání)
- závěr – žádná žena není škaredá – ony si to jen namlouvají

Jaroslav Čejka (1943)
- vystudoval na ČVÚT
- napsal asi celkem 5 básnických sbírek
KAPESNÍ SBÍRKA ZÁKONŮ, VĚD A DEFINIC
Zákon akce a reakce
- znaky poezie – tématem je sám život a prožitky básníka = subjektivní lyrika, ale stále se zajímá
o dění ve světě – obava z atomové války
- rým – žádný – báseň psána volným veršem


Generace „osamelých bezcu“
- psali velmi individuální poezii – stály mimo ostatní skupiny
- patří sem mnoho žen – píší o postavení ženy ve společnosti a o emancipaci žen

Lubomír Brožek Sylva Fischerová
Lenka Chytilová Jiřina Salaguardová


Písnickári
- psali texty ve formě básniček, zpívali se za doprovodu kytary

Jaromír Nohavica – DOKUD SE ZPÍVÁ
Ivo Jahelka
Karel Kryl – BRATŘÍČKU ZAVÍREJ VRÁTKA – nejznámější



Exilová a samizdatová literatura

- od 70. let do počátku 90. let 20. století
- vycházely prohibitní (zakázané) texty:
= staženy z vydavatelství
= nové od autorů, kteří nemohli být vydány
- exil – díla vycházela v zahraničí
- samizdat – vycházely u nás, tajně, některé v tajných expedicích – nebo byly opisovány na strojích

Nejznámejší exilová nakladatelství

CCC BOKS – v Mnichově, založeno 1971, jedno z prvních
SIXTY – EIGHT PUBLISHERS – nakladatelství Škvoreckých, založeno 1971 v Torontu
- vydalo 200 knih asi 1500 až 2000 výtisků na titul
- Zdeněk Škvorecký a Zdena Salivarová
- próza – nejvíc – Tankový prapor (900 výtisků), Případ inženýra lidských duší
- od Pavla Kohouta, Lustiga, Kundery, Hrabala, Klímy
- poezie – Jana Skácela, Seiferta, Blatného
INDEX – založeno 1971 v Kolíně nad Rýnem
- nejen česká, ale i zahraniční literatura – např. Pithard, Mlynář
KONFRONTACE – v 1973 v Curychu
- české knihy a knihy českých autorů v němčině, polštině,
- exilová próza
ROZMLUVY – Londýn, vydával zde Klíma

Ceské samizdatové expedice
- knihy se šířily ve strojopisných opisech
PETLICE – organizátor a redaktor – Ludvík Vaculík
- knihy za malé peníze (za levno) – aby uhradily náklady
- každá kniha je opatřena podpisem autora na úvodní straně
- hodně knih od Hrabala
- Kliment – Nuda v Čechách
- Dopisy Olgy Havlové
EXPEDICE – řídil ji Václav Havel (nesl riziko s vydáváním), spolupracoval s bratrem Ivanem
- Havel si vydával, co se mu líbilo a co by měli ostatní znát
- knihy nejdříve v černé vazbě a pak vazba písková
- připraveno asi 300 titulů – a asi 50 zabráno policií

KDE DOMOV MŮJ – souvisí s lidmi kolem „Charty 77“
- jenom poezie – asi 20 titulů

Tyto edice vydávaly i časopisy – např. Vokno



Poezie

Karel Kryl
- několikrát změnil zaměstnání, ale hlavně psal poezii a texty písní – sám nazpíval
- na podzim 1969 nucen emigrovat
- ve vydavatelství Patron – 1. deska – Bratříčku zavírej vrátka - + kniha
= knížka ale nemohla vyjít, vyšla v Indexu v Kolíně nad Rýnem
PASÁŽOVÁ REVOLTA
- kritizuje společnost, chování lidí – podřízenost, malost lidí
PÍSEŇ NEZNÁMÉHO VOJÍNA
- o delegaci komunistů, kteří přinesli věnce na hrob neznámého vojína
- jsou to jeho slova – co on na to říká – vulgární slova
BRATŘÍČKU, ZAVÍREJ VRÁTKA


Jaroslav Hutka
LITVÍNOV
HAVLÍČKU, HAVLE – tuto píseň napsal Havlovi r 1977, kdy byl poprvé uvězněn
- policie ho za to vyslýchala, ale on říkal, že je to K. Havlíčku Borovskému
- je napsáno jako o K. H. B. a jeho vězení v Brixenu, ale také se to přesně hodí na V. Havla
- „ … lidi ho nedají, vždyť uměl hezky říct, nač my jen myslili …“


Ivan Wernisch
- charakteristická je výrazová strohost

PŘIDEJTE SVŮJ REFERÁT